Zvukařina.cz

Federmann tou konkurencí asi myslí firmu EZK Rožnov. Jenže pan Krčmář prodal tisíce stavebnic, které fungují, zatímco pan Federmann prodal co ?.....

Mimochodem mistře B.F:
Ve svém vysvětlení zapojení jádra vašeho zesilovače, tedy Topologie Federmann 1968-2011 (http://www.federmann.cz/index.php/nf-te ... ro-oz.html) máte takové nepřesnosti, že Vás podezřívám, že funkci obvodu správně nechápete nebo alespoň nedovedete vysvětlit.

V principu T1 a T2 tvoří kaskodu, která je ale zrušena kaskádním zapojením T3 de facto ve stejné funkci, jako T2. T2 tudíž NEREALIZUJE NAPĚŤOVÉ ZESÍLENÍ (nebo ja píšete napěťového převodníku), protože napětí kolektoru T2 drží takřka na konstantě emitor T3 (jeho efektivní emitorový odpor). Již vůbec nelze popisovat spojení T2 a T3 jako diferenciální zesilovač, to je nesmysl. Kdyby byl T2 buzen OZ do báze, tvořil by T2 a T3 kaskodu. Tak, jak to máte vy, tvoří kaskodu T1 s T3, kde T2 slouži de facto jen k otočení polarity a SS posunu výstupního napětí, přičemž část proudu se ztrácí na R2 (poměr R2 a emitorového odporu T3 určuje proudové ztráty).

Tento obvod sám o sobě tak má proudový výstup, kterým budíte přímo stádo mosfetů s kapacitou hradla řádu 10 nF celkem, což vede k tomu, že zesilovač je obecně pomalý (závisí na výstupním proudu, který je T3 schopen dodat).

Rozhodně se ale nedá říci, že zapojení je lineární, naopak je velmi nelineární, pokud se nezavede silná zpětná vazba nebo pokud nebude R1 výrazně větší, než emitorové odpory T1 a T2 v daném pracovním bodě, což je de acto opět zavedení silné zpětné vazby, jen lokální a nikoliv celkové.

Navíc Vaše tvrzení o minimalizaci stupňů zesilovače neodpovídá koncepci - plně diskrétní zesilovače mají zhruba tolik stupňů, co Váš použitý OZ, ale vy k tomu přidáváte další 3-4 stupně Topologie Federmann, takže zase tvrzení v rozporu s realitou.

Úžasný je ale závěr Vašeho článku "I MISTŘI se mýlí, aneb 50let slepé cesty, podruhé":

Elektrotechnika, je velmi náročný obor, kde je nutné mít značný technologický přehled a dostatek zkušeností, ale také otevřené oči a dar umění naslouchat jiným.

Ani jedno podle mého názoru nejste.

sledge píše:Mimochodem mistře B.F:
Ve svém vysvětlení zapojení jádra vašeho zesilovače, tedy Topologie Federmann 1968-2011 (http://www.federmann.cz/index.php/nf-te ... ro-oz.html) máte takové nepřesnosti, že Vás podezřívám, že funkci obvodu správně nechápete nebo alespoň nedovedete vysvětlit.

V principu T1 a T2 tvoří kaskodu, která je ale zrušena kaskádním zapojením T3 de facto ve stejné funkci, jako T2. T2 tudíž NEREALIZUJE NAPĚŤOVÉ ZESÍLENÍ (nebo ja píšete napěťového převodníku), protože napětí kolektoru T2 drží takřka na konstantě emitor T3 (jeho efektivní emitorový odpor). Již vůbec nelze popisovat spojení T2 a T3 jako diferenciální zesilovač, to je nesmysl. Kdyby byl T2 buzen OZ do báze, tvořil by T2 a T3 kaskodu. Tak, jak to máte vy, tvoří kaskodu T1 s T3, kde T2 slouži de facto jen k otočení polarity a SS posunu výstupního napětí, přičemž část proudu se ztrácí na R2 (poměr R2 a emitorového odporu T3 určuje proudové ztráty).

Tento obvod sám o sobě tak má proudový výstup, kterým budíte přímo stádo mosfetů s kapacitou hradla řádu 10 nF celkem, což vede k tomu, že zesilovač je obecně pomalý (závisí na výstupním proudu, který je T3 schopen dodat).

Rozhodně se ale nedá říci, že zapojení je lineární, naopak je velmi nelineární, pokud se nezavede silná zpětná vazba nebo pokud nebude R1 výrazně větší, než emitorové odpory T1 a T2 v daném pracovním bodě, což je de acto opět zavedení silné zpětné vazby, jen lokální a nikoliv celkové.

Navíc Vaše tvrzení o minimalizaci stupňů zesilovače neodpovídá koncepci - plně diskrétní zesilovače mají zhruba tolik stupňů, co Váš použitý OZ, ale vy k tomu přidáváte další 3-4 stupně Topologie Federmann, takže zase tvrzení v rozporu s realitou.

Úžasný je ale závěr Vašeho článku "I MISTŘI se mýlí, aneb 50let slepé cesty, podruhé":

Elektrotechnika, je velmi náročný obor, kde je nutné mít značný technologický přehled a dostatek zkušeností, ale také otevřené oči a dar umění naslouchat jiným.

Ani jedno podle mého názoru nejste.

Srovnejte váš text s mým, vězte, že ten správný je ten můj, vezte, že stále platí Kirchhoffovy zákony a žádný proud se nemůže nikde ztratit ani na odporu R2. Nevím, kde vidíte přidány další 3÷4 stupně, stejně tak nevím, na kterém prvku vzniká vámi uváděna nelinearita, naopak vím, že to celé běží v čisté třídě "A" včetně OZ, což není zas tak u konkurence obvyklé. Vidím, že pochopit mé 41 let staré zapojení není pro vás, stejně jak pro mnoho dalších nikterak jednoduché.

pavel2 píše:Jak a kam se vybijí filtrační kondenzátory ?

Triaky

sledge píše:
Viděl jste někdy vůbec zapojení profesionálního zesilovače? Když se tak oháníte tím, že žádná konkurence nic takového nedělá, neb přes svou genialitu nic jiného nevidíte...
Zkuste třeba toto:
http://www.eserviceinfo ...

Vcelku pěkný zesilovač, ale i pro něj platí, jak jsem již napsal, pochybné omezení proudu, kde záporný teplotní součinitel udělá své, žádná filtrace pulzního nabíjení kondenzátorů, při poruše se odpojí reproduktor, napájení však zůstává připojeno a čeká se až to vše shoří.

Federmann píše:Srovnejte váš text s mým, vězte, že ten správný je ten můj, vezte, že stále platí Kirchhoffovy zákony a žádný proud se nemůže nikde ztratit ani na odporu R2. Nevím, kde vidíte přidány další 3÷4 stupně, stejně tak nevím, na kterém prvku vzniká vámi uváděna nelinearita, naopak vím, že to celé běží v čisté třídě "A" včetně OZ, což není zas tak u konkurence obvyklé. Vidím, že pochopit mé 41 let staré zapojení není pro vás, stejně jak pro mnoho dalších nikterak jednoduché.

..a kde jsou důkazy, argumenty? Pravdu mám prostě já a hotovo. Hezké. Kam se podělo ono naslouchání jiným, o kterém píšete?
Zjednodušíte-li dle Thévenina Vaše zapojení a pohlédnete-li na něj z hlediska střídavého proudu, bude se signálový proud z T2 do paralelní kombinace R2 a emitorového odporu T3. No a protože se na signálu podílí proud, který se dostane do T3, bude mu proud do R2 chybět. Platí totiž Kirchhofovy zákony...

Ad linearity - strmost bipolárního tranzistoru se dá vyjádřit jako 1/(40xIc) (při pokojové teplotě). Je to jako ekvivalentní odpor tranzistoru, viděný z emitoru. Tento odpor se přičítá k R1 (de facto 2x za T1 a T2). Něco podobného je potřeba i za D1. Takže podle aktuálního proudu z OZ se mění jeho zatěžovací impedance, která mění signálový proud, který je nosičem signálu.

Ad "Vaše" topologie - no nevím, ale kaskoda zakončená proudovým zdrojem je častým hostem v diferenčních stupních:
Nejprve kaskoda (+ složená kaskoda)


Poté diferák s kaskodou


Z jiného pohledu se dá říci, že T1 a T2 je z hlediska střídavého proudu de facto diferenční stupeň (častěji zvaný diferenciální), T3 je kaskoda, T4 je aktivní zátěž. Takže funkčně naprosto ekvivalentní obvod, jako diferenční stupně ve 20 let starých DPA (až na tu aktivní zátěž). Diferák i s aktivní zátěží byl například v Actidampu MK3. To jen tak namátkou. Docela legrační je, že i když jde de facto T1 a T2 považovat za nesymetricky buzený diferák, Vy označujete za diferák zapojení T2 a T3, což je spíš něco jako složená kaskoda (místo proudového zdroje zde je R2). Opět si názor může udělat každý sám. Na to, že zapojení máte znát 41 let, je docela legrační, jaký v něm máte zmatek .

A to je také důvod, proč bych nikomu nedoporučil používat Vaše konstrukce - směsice běžných zapojení, vydávaná za topologii Federmann, omylů, nesmyslů a pár funkčních věcí. Vše samozřejmě zcela unikátní a bezkonkurenční.....a všemi ostatními smrtelníky navěky ve Vašich očích nepochopené....proč asi

Podobnost v tom rozhodně nevidím, alespoň ne funkční, T1-T2 nemá s diferenciálním stupněm nic společného, D je výstup, nikoliv vstup, máte v tom pěkný guláš ...

sledge píše: bude se signálový proud z T2 do paralelní kombinace R2 a emitorového odporu T3. No a protože se na signálu podílí proud, který se dostane do T3, bude mu proud do R2 chybět. Platí totiž Kirchhofovy zákony...

Proud teče od + pólu k pólu -, proto proud z T2 nemůže nikam jinam než do R1, do odporu R2 teče proud z + pólu zdroje a ten se dále větví na proud tranzistory T2 a T3, přesně jak to mám popsáno na stránkách, trochu se vám to zase popletlo a mohl bych ve výkladu pokračovat...

sledge píše: Z jiného pohledu se dá říci, že T1 a T2 je z hlediska střídavého proudu de facto diferenční stupeň

Diferenciální, znamená česky rozdílový, tedy když se proud jedním tranzistorem zvětšuje, tak druhým se zmenšuje, což v případě T1 a T2 není nikdy možné, neboť jsou spojeny pouze odporem a proud mají společný...

sledge píše: Docela legrační je, že i když jde de facto T1 a T2 považovat za nesymetricky buzený diferák, Vy označujete za diferák zapojení T2 a T3, což je spíš něco jako složená kaskoda (místo proudového zdroje zde je R2). Opět si názor může udělat každý sám. Na to, že zapojení máte znát 41 let, je docela legrační, jaký v něm máte zmatek .

Na T2 - T3 se dá nahlížet jako na kaskodu, ale plní funkci rozdílového proudového zesilovače, neboť proud odporem R2 je konstantní, o což se stará právě T3, pokud proud T2 poroste, musí proud T3 klesat a naopak a to bez jakékoliv nelinearity, nějak se vám ten výklad vymyká ...

1) Evidentně Vám chybí fantazie?
2) Kdo kdy tvrdil, že D je vstup?
3) Dva tranzistory spojené emitory, buzené mezi báze (případně jedna báze uzemněna a nesymetrické buzení)? Nic Vám to neříká? Jediné, čím se liší, je orientace klidového proudu. Z hlediska střídavých napětí jde o diferenční stupeň, už jen proto, že:
a) Při buzení mezi báze T1 a T2 (se zahrnutým SS posunem) - bude-li signál mít shodnou polaritu v obou bázích, napětí mezi bázemi se nezmění = proud tranzistory bude takřka nezměněn, takže i napětí kolektorů se nijak zvlášť nebude hýbat.
B) Buzení s navzájem opačnou polaritou - proud tranzistory při vzrůstajícím rozílu UB1-UB2 narůstá, ve druhé půlperiodě bude celkový proud klesat. Kdyby měly T1 a T2 v kolektorech stejný odpor a napětí bází by byly symetrické vůči zemi, pak při narůstání "rozdílového" nebo chcete-li protifázového napětí obou bází bude napětí kolektoru T1 vůči zemi klesat, napětí kolektoru T2 naopak stoupat. Tedy PŘESNĚ PODLE PRINCIPU DIFERENČNÍHO ZESILOVAČE.

Stále to tam nevidíte? Nebo je takový problém pohlížet na obvody z hlediska střídavého proudu?



Dále:
1) Diferenciální je od slova diferenciál, což značí první derivaci (zrychlení). Prostý rozdíl hodnot je diference, viz zde: http://www.aristoteles.cz/matematika/de ... funkce.php
2) Diferenční zesilovač logicky znamená, že jde o zesilovač rozdílu bez ohledu na obvodovou implementaci.
3) Rozdílový proudový zesilovač má zesilovat rozdíl proudů. Pokud je vstupní proud z T1, R2 "nic neteče", tak veškerý proud odtéká do T2....kde tam vidíte to zesílení, když to má být zesilovač???? Ve skutečnosti si ze signálového proudu do emitoru T2 kousek odebere bázový proud T2, kousek bázový proud T3 a něco odteče i do R2, protože emitor T3 není ideálně tvrdý zdroj napětí....takže z kolektoru T3 nám vychází signálový proud ponížený o všechny proudové úbytky....ale budeme tento proudový zeslabovač dále nazývat zesilovačem...asi z politických důvodů, že
4) To je tak obrovsky náročné vměstnat své myšlenky vždy do jendoho příspěvku, nebo Vám jde o kvantitu?

5)

Proud teče od + pólu k pólu -, proto proud z T2 nemůže nikam jinam než do R1, do odporu R2 teče proud z + pólu zdroje a ten se dále větví na proud tranzistory T2 a T3, přesně jak to mám popsáno na stránkách, trochu se vám to zase popletlo a mohl bych ve výkladu pokračovat...

Proto také píšu z hlediska střídavého proudu, kdy se obvody zjednodušují dle Théveninova teorému a uplatňuje se princip superpozice (např. snížení proudu v důsledku toho, že menší "signálový" proud přitéká v opačném směru). S tímto chápáním obvodů máte zjevně problém...

to sledge: BTW díky za ten odkaz na Dynacord, to je aspoň stará poctivá strojovna, panečku! A taky že je tu konečně nějaké počteníčko! Furt lepší než když se s Hubertem zbytečně taháte o detaily, tam jste oba na vysoké úrovni, o tom žádná, ale tady je to masox!:-) A něco mi říká, že gradovat to teprve začíná!

Jo, a že pozdravuju Šáfu, kdybyste se viděli...

Dneska jsem poslouchal tancovačku v exteriéru, 15"+10" Dynacord, tak 10 let starý, fakt na hovno Dostřel tak 15 metrů a zpěv nesrozumitelnej.

Ono je to takové veselé a smutné zároveň. P. Federmann si jednou plete polyamid (nylon) s polyimidem (kapton), jindy kaskodu s diferenční stupněm, potřetí při kritice zesilovače DPA 330, kde poukazuje na jeho domnělé přetěžování koncových tranzistorů, neboť při polovičním výstupním napětí (kde je nejvyšší výkonové namáhání tranzistorů) je dle jeho popisu ztráta na dvou 100W tranzistorech celkem 225 W. Zajímavé je, že tento zesilovač má jaksi maximální výkon 170W/4 Ohm, takže žádné napájení 60 V se nekoná (to by bylo asi pro 400 W zesilovač, u DPA 330 bude odhadem 42-45 V) a veškeré dimenzování je v pořádku.

Zkrátka realitu je vždy třeba přibarvit, pozměnit podmínky podle svého atd.

Legrační je, že ještě nedávno mistrovi stačilo na 500W zesilovač něco jako toto:
http://www.federmann.cz/index.php/nf-te ... 1-ast.html

Diskuse tady (2007-2008)
http://www.audioweb.cz/viewtopic.php?id=2033&p=29

A perla na závěr je zde:
http://cs.wikipedia.org/w/index.php?tit ... id=1960154

Pokud vím, to heslo psal přímo pan Federmann. Celkem pikantní je, že příčina tohoto "negativního" jevu je přisuzována topologiím s velkým ziskem naprázdno a celkovou zpětnou vazbou. No a jeho nejnovější topologie je přesně v tomto duchu, přičemž stále platí, že je momentálně geniální, bezkonkurenční a nejlepší...

Začínám zkrátka věřit, že i proražený tranzistor dokáže v zapojení se společným Federmannem získat parametry netušených kvalit... Vím, je to politicky nekorektní, ale tak to prostě vidím

Já jsem něco takového měl v rukách, bylo to z řady Corus a uvnitř byly myslím hodně laciné Eminence a celkově úplná ubohost. Ovšem viděl jsem to hrát i na "prestižních" místech, kde by člověk čekal úplně jiné věci, protože značku přečte každý, cenu taky, kdežto sluchem a soudností všichni obdaření nejsou.

H.M.